USPOŘÁDÁNÍ MÍSTNÍHO REFERENDA V TÁBOŘE



Oblast

Referendum o silniční komunikaci (přes botanickou zahradu a po nábřeží vodárenské nádrže Jordán) v Táboře.


Historie

Botanická zahrada v Táboře byla založena v roce 1866 a je druhou nejstarší institucí tohoto druhu v České republice. Na její ploše se nacházejí školní záhony, skleníky a ve spodní části zahrady unikátní parková kolekce několika desítek druhů dřevin, která vytváří nevšední a ekologicky velmi cenný kout města. V sedmdesátých letech byla zahrada na místě záhonů dost necitlivě „dočasně“ rozdělena panelovou silnicí. Po listopadové revoluci 1989 byla silnice odstraněna a zahrada opět spojena. V roce 1992 však městské zastupitelstvo v Táboře schválilo územní plán, v němž se komunikace přes botanickou zahradu opět objevuje, aniž by o tom důkladně informovalo veřejnost. V reakci na toto usnesení bylo v roce 1996 založeno Sdružení pro ochranu botanické za hrady, které si dalo jako primární cíl zabránit novému rozdělení botanické zahrady silnicí. Sdružení zorganizovalo petici, kterou podepsalo téměř 10 000 občanů, proti rozdělení se vyjádřilo i několik desítek botanických zahrad z celého světa. Sdružení dále objednalo sociologický průzkum, v němž se přes 80 % občanů Tábora vyjádřilo proti rozdělení zahrady. Na základě tohoto tlaku městské zastupitelstvo odložilo realizaci stavby o několik let. Nepodařilo se však prosadit vynětí silnice z územního plánu.


Popis projektu

Problém průchodu komunikace přes botanickou zahradu se stal znovu aktuálním koncem devadesátých let, kdy se začaly zpracovávat rozvojové strategie města, které opět zahrnují silnici přes botanickou zahradu a po nábřeží Jordánu. Nutnost definitivního řešení problému si uvědomoval širší okruh občanů. Společně se členy sdružení se dohodli na uspořádání místního referenda, které mělo umožnit všem občanům Tábora vyjádřit se k tomuto veřejnému problému. Referendum mělo být pro orgány města závazné. Protože bylo od počátku jasné, že uspořádání místního referenda bude nesmírně náročná záležitost, vznikla nejprve neformální (neregistrovaná) koalice občanských sdružení a jednotlivců, která si dala název „Občané pro referendum“. Vedle Ekologického právního servisu, jenž převzal hlavní tíhu organizační práce a vedení kampaně, se na jeho půdě setkala celá řada místních osobností, pomoc poskytli i někteří bývalí táborští rodáci. Kampaň za místní referendum měla dvě fáze, respektující zákon o místním referendu. V první fázi bylo nutné zorganizovat podpisovou akci, v níž mělo návrh na podání referenda podpořit minimálně 2 800 občanů Tábora (10 % oprávněných voličů města).

K tomu bylo nutné zorganizovat informační kampaň, která byla zaměřena k podpoře referenda občany. Velká pozornost byla věnována přípravám otázek, které budou v místním referendu položeny. Jejich konečné znění se zaslalo Radě města, která je posoudila a nechala si vypracovat posudek od ministerstva vnitra. Pro sběr podpisů se vytvořila síť kontaktních míst, slavnostní zahájení sběru podpisů proběhlo 14. 4. 2000 před budovou Střední zemědělské školy a Vyšší odborné školy.


Informační kampaň zahrnovala:



Návrh na konání místního referenda byl podán 4. července 2000, s tímto návrhem byly odevzdány podpisové listiny s necelými čtyřmi tisíci podpisy táborských občanů. Tím byla splněna podmínka zákona a Radě města nezbylo než referendum vyhlásit a stanovit datum jeho uskutečnění. Městské zastupitelstvo rozhodnutí vzalo na vědomí. Přednosta Okresního úřadu však následně rozhodnutí Rady města pozastavil na základě vykonstruovaného právního výkladu, který napadal znění otázek. Stalo se tak v podstatě totéž, co ve všech předchozích případech, kdy se občané pokoušeli uspořádat o určitém problému místní referendum - státní moc se ve spolupráci s radnicí pokusila uspořádání referenda zabránit. Koalice následně podnikla několik jednání se zastupiteli a přednostou Okresního úřadu, nechala vypracovat tři právní analýzy otázek. Občané dále umístili na zeď táborského Gymnázia transparent s heslem: „SILNICE? TADY? REFERENDUM!“. Asi po čtrnáctidenní právně-mediální kampani se podařilo přimět přednostu, aby od svého názoru upustil. Vedle kampaně směřující k uspořádání samotného referenda se podařilo dosáhnout několika vedlejších úspěchů, např. po setkání s ministrem kultury Dostálem byla po několika letech úsilí botanická zahrada konečně 1. 9. 2000 vyhlášena kulturní památkou. Po odborné stránce se podařilo udělat hodně s pomocí studií („Návrh řešení dopravní situace města Tábora z hlediska stanovení cíle a nástrojů k jeho dosažení“ a „Městská hromadná doprava v Táboře“), které si koalice nechala vypracovat odborníky na dopravní problematiku. V rámci kampaně proti plánovaným silnicím proběhla přednáška „Trvale udržitelná (auto)mobilita“. Následovala veřejná beseda s občany, na které byli zastoupeni za vedení města vedoucí útvaru hlavního architekta, vedoucího odboru dopravy a předsedkyně komise životního prostředí. Za stranu odpůrců výstavby nových silnic vystoupila navrhovatelka referenda, zástupce Sdružení pro ochranu botanické zahrady, ředitel gymnázia a zástupce Ekologického právního servisu. V rozhlase se uskutečnilo několik besed, kterých se zúčastnili zastánci i odpůrci plánovaných silnic. V rámci kampaně byla vytvořena sada osmi pohlednic s motivy rostlin z botanické zahrady. V nákladu 4 000 ks byly vydány „volební“ noviny, věnované pouze tématu „referenda“ a rozdistribuovány bezplatně občanům. Na závěr kampaně byl 9. listopadu uspořádán happening, kde si lidé mohli zasoutěžit v projíždění botanické zahrady a vyasfaltovat si svoji silnici. V neděli 12. 11. 2000 proběhlo referendum. Proti záměru radnice postavit silnici přes botanickou zahradu se vyslovilo 78 % občanů. Proti záměru výstavby silnice po nábřeží Jordánu se vyslovilo 77 % občanů. Celá kampaň tak skončila absolutním vítězstvím zúčastněných ekologických organizací.


Partneři

Koalice občanských sdružení ve složení: Ekologický právní servis, Sdružení pro ochranu botanické zahrady, Společnost pro trvale udržitelný život, Hnutí DUHA Tábor. Jednotliví občané, Jana Rinkeová, navrhovatelka referenda, Mgr. František Korbel, zástupce navrhovatelky, Mgr. Pavel Doucha, zástupce navrhovatelky a další.


Slabé stránky


Silné stránky


Financování

Náklady spojené s uspořádáním místního referenda byly kryty z grantů poskytnutých nadacemi Milieukontakt, NROS a OSF, holandskou ambasádou a The Rockefeller Brothers Fund.


Politická podpora projektu

Vedení městského úřadu (starosta, místostarostka, tajemník) zpochybňovalo, že referendum může být, že má být. Zpochybňovalo také navržené otázky a bojkotovalo jejich úpravu v situaci, kdy Okresní úřad referendum zrušil. S několika zastupiteli se podařilo navázat úzkou spolupráci, část jich referendum pasivně podporovala, část byla proti. Prakticky jediná politická strana k této problematice vyjádřila jednotný souhlas (ČSSD), zbytek se v názoru na tuto otázku tříštil nebo byl proti (např. KSČM, ODS).


Co dál

Otázky referenda byly směřovány na vynětí silnic z plánu rozvoje města. Jeho výsledek proto zavazuje Radu města uskutečnit opatření, směřující k vynětí silnic ze všech strategických dokumentů, především z Dopravní koncepce města a z územního plánu.


Souvislosti

Institut místního referenda je jediným nástrojem přímé demokracie v českém právním řádu. V České republice se nepodařilo nikdy uskutečnit referendum o jiné otázce, než je dělení a sloučení obcí. Příčinou je špatná právní úprava, která umožňuje odpůrcům referenda z řad nejvyšších úředníků státní správy a představitelů samosprávy napadnout znění otázek a referendum zmařit (tak tomu bylo např. v Havířově a nově v Ivančicích u Brna, kde se podařilo OkÚ Brno-venkov společně se zástupci města referendu zabránit). Táborské referendum tak prolomilo letitou bariéru a může být příkladem pro ostatní obce, kde se najdou lidé ochotní podobnou akci zorganizovat.


Prvky udržitelnosti
Environmentální


Ekonomické

Když nezávislé analýzy prokázaly zbytečnost silnice přes botanickou zahradu a naznačily alternativní směry rozvoje města v oblasti řešení neuspokojivé dopravní situace, podařilo se tak ušetřit množství prostředků, které by se s určitostí použily na „tvrdé“ řešení těchto problémů.


Sociální

Nejjednoznačnější sociální hodnotou referenda bylo zdařilé zapojení prvku přímé demokracie do rozhodování o věcech veřejných na lokální úrovni. Podobné aktivity, kterých bohužel není mnoho, málokdy končí „happyendem“ a táborské referendum může být v tomto směru hybným momentem pro celou řadu dalších občanských aktivit jak na Táborsku, tak v jiných regionech. Pocit, že hlas prostého občana získá svoji váhu, spojí-li se proti aroganci veřejné správy.


Nositel projektu

Ekologický právní servis Mgr. Pavel Doucha Pražská 223, 390 01 Tábor tel.: 0361/255069, fax: 0361/251528 e-mail: eps.tabor@eps.cz


Co je nového?